Tento týden byla odvysílána finální epizoda sci-fi seriálu
Battlestar Galactica. Seriál se vysílal od roku 2003, kdy byla
uvedena pilotní minisérie. V roce 2004 se započala vysílat regulérní
1. řada a celkově byly natočeny 4 řady. Seriál vychází z původní
Battlestar Galacticy ze 70. let. Pokud jste o tomto seriálu ještě
neslyšeli, tak doporučuju prostudovat velmi pěkně zpracovaný český web bsg.cz.
Osobně tento seriál hodnotím jako to nejlepší ze žánru sci-fi. Seriál
byl relativně úspěšný a klidně by mohl pokračovat dále. Jsem ale rád,
že jej ukončili v tom nejlepším, místo toho aby zbytečně ždímali
značku a vydávali stále nové a nové řady, s nimiž by kvalita seriálu
upadala.
Finále bylo hodně napínavé, bylo vyjasněno několik dílů skládačky,
skvělé technické zpracování, jedním slovem úžasné. V závěru bylo
také určité poselství, které varuje nad pokrokem techniky, jelikož by se
mohlo odehrát to samé co v seriálu. Abych jen nechválil, tak uvedu nějaký
negativní prvek. Celkově bych uvítal menší počet flashbacků, ale zato
dovysvětlení některých linií, které nebyly dořešeny.
Nicméně na podzim bude odvysílaný ještě film The Plan, který
poskytne náhled na věc očima Cylonů, takže je možné, že se zmíněné
věci dořeší zde. Také se začne vysílat spin-off seriál s názvem
Caprica, který se bude odehrávat ještě před pádem 12-ti kolonií.
Tomuto spin-offu zatím moc nevěřím, ale třeba příjemně překvapí.
22. 3. 2009 v 19.51
Seriály
3 komentářů
Logická hra
World of Goo od nezávislých vývojářů z 2D Boy sice
vyšla již loni, ale k plné verzi jsem se dostal až nyní díky víkendové
slevě na Steamu. Ze standardních 20€ byla hra zlevněna na skvělých 5€,
což jsem prostě musel využít.
Princip hry vychází z jednoduché myšlenky, kterou však autoři dovedli
takřka k dokonalosti. Popravdě jsem s každým novým levelem nevěřícně
koukal, co vše se dá vymyslet. Na začátku dostaneme k dispozici několik
kuliček, ze kterých můžeme stavět různé konstrukce. Jednotlivé kuličky
se pohybují prostřednictvím již vytvořené konstrukce a cílem je dostat se
k cíli, který je tvořen jakýmsi vysavačem, přičemž musí zbýt předem
určený počet volných kuliček, které má vysavač nasát. Na naši
konstrukci působí fyzikální zákony, se kterými musíme při stavění
počítat.
V průběhu hraní se setkáváme s novými druhy kuliček. Jsou zde
klasické černé, zelené, které můžeme znovu rozpojit. Červené fungují
jako balónky naplněné héliem. Dále se setkáme třeba s hořlavými
kuličkami, se kterými se nesmíme přiblížit k ohni (nebo naopak musíme),
s kvádříky, které jsou imunní vůči různým bodákům a mnoho dalších.
Dostat se k cíli není vždy jednoduché, občas je třeba vyhnout se různým
ozubeným kolům, ostnům, postavit dlouhý most a podobně. Mozkové závity
můžeme namáhat u přibližně 50 levelů.
Hra obsahuje také online mód, ve kterém je úkolem postavit co nejvyšší
věž z kuliček, které jsme posbírali navíc v jednotlivých levelech.
Aktuální výška se porovnává s ostatními hráči.
World of Goo je vynikající hra s originálními nápady,
skvělým level designem, stylizací i hudbou. Kdybych měl hodnotit, tak dám
klidně 95%. Na blogu tvůrců momentálně
běží seriál o vývoji této hry. Zájemci se mohou dozvědět pár
zákulisních informací z tvorby hry, či vyzkoušet nějaké staré
buildy.
11. 3. 2009 v 18.33
Hry
Žádný komentář
Kniha Dexter v temnotách (v originále Dexter in the
Dark), kterou napsal Jeff Lindsay, je již třetím pokračováním
detektivního thrilleru o sympatickém sériovém vrahovi jménem Dexter
Morgan. Ještě připomenu, že předchozí knihy měly název Drasticky
děsivý Dexter (Darkly Dreaming Dexter), Drasticky dojemný Dexter (Dearly
Devoted Dexter) a z knižní předlohy také vznikl velmi úspěšný seriál
Dexter,
který bude na podzim pokračovat již čtvrtou sezónou.
Ještě před tím, než jsem vůbec začal číst, vzbuzovala ve mně kniha
celkem rozporuplné pocity. Dozvěděl jsem se totiž, že by měl mít
příběh nějaké mytické a nadpřirozené pozadí, což mi k Dextrovi moc
nesedělo. Nic však nebylo tak černé, jak se původně zdálo a kniha se mi
hodně líbila.
Děj se tentokrát točí okolo záhadných mrtvol, kterým chybí hlava,
místo ní je nasazena keramická hlava býka a k tomu všemu jsou těla
spálená na uhel. Vyšetřování odkrývá skutečnosti, že by mohlo jít
o lidské oběti pohanskému bohu Molochovi. Větší prostor je tentokrát
věnovaný Temnému společníkovi, který Dextra zničehonic opustí, což
Dextrovi způsobí velké problémy. Dextrovo tajemství navíc odhalí kult
uctívačů Molocha a samozřejmě v něm uvidí velkou hrozbu a budou ho
pronásledovat. Mimo to musí Dexter dále budovat svou masku, připravuje
svatbu s Ritou a začíná „vychovávat“ Codyho a Astor.
Jak už jsem psal, kniha se mi velmi líbila. Je hodně vtipná, plná
různých morbidních vtípků a černého humoru, napínavá a čtivá.
V současnosti vychází čtvrtý (a podle všeho poslední) díl s názvem
Dexter by Design a už se nemůžu dočkat, až kniha vyjde i u nás.
Info
- Dexter v temnotách (Dexter in the Dark) – Jeff Lindsay
- Překlad: Zdeněk Hofmann
- Žánr: Detektivka, krimi, drama
- Vyšla: 6.8.2008
- Stran: 296
- ISBN: 978–80–7381–287–4
7. 3. 2009 v 21.48
Knihy
2 komentářů
Pineapple Express (Travička zelená)
Dale (Seth Rogen) a jeho dealer Saul (James Franco) jsou kamarádi a často
spolu tráví čas kouřením marihuany. Dale se během jednoho marihuanového
opojení stane svědkem vraždy, zpanikaří a jede za Saulem. Naneštěstí si
ho všimnou vrahové, kteří v něm uvidí nebezpečného zabijáka a hra na
kočku a myš začíná.
Oddechová komedie plná zhuleneckých hlášek a okořeněná spoustou
vtipných akčních scének.
Moje hodnocení: 70%
Seven Pounds (Sedm životů)
Hlavní hrdina Tim Thomas (Will Smith) udělal v minulosti strašnou chybu.
Proto si pečlivě vybere sedm lidí, kterým chce změnit život a alespoň
tímto způsobem odčinit svůj čin. Mezi tyto osoby patří například slepý
houslista Ezra (Woody Harrelson) či matka dvou dětí Connie, kterou týrá
její manžel. Při plánování však nepočítá s tím, že se do jedné
z vybraných osob, mladé grafičky Emily (Rosario Dawson) zamiluje, což mu
značně komplikuje pečlivě připravený plán.
Hodně povedené drama, které v první polovině působí hodně zmatečně
a vůbec není zřejmé, co má Tim v plánu. Od druhé poloviny však začne
odhalovat svůj plán a vše do sebe začne zapadat. Za zmínku stojí také
herecký výkon Willa Smithe, který se své role zhostil skvěle. Také
vedlejší role Woody Harrelsona byla dobře zahraná. Hodnotím jako můj film
měsíce.
Moje hodnocení: 82%
1. 3. 2009 v 20.41
Filmy
Jeden komentář
Favicon ikonku stránky, tedy obrázek o velikosti 16×16px, který se
zobrazuje v adresním řádku prohlížeče, na jednotlivých listech
prohlížeče či u stránky přidané v oblíbených položkách, snad
netřeba představovat. V tomto článku se nebudu zabývat kreativní
stránkou tvorby ikony (inspiraci můžete načerpat třeba na Smashing
Magazine), ale spíše technickou stránkou věci (hlavně ikony
s průhledností).
Jak ikony nedělat
V úvodu uvedu postupy tvorby ikon, se kterými jsem se setkal na internetu
a o kterých si myslím, že jsou špatné či nepoužitelné, samozřejmě
s udáním důvodu.
PNG, GIF, BMP + přepis přípony na ICO
Tento způsob spočívá ve vytvoření ikonky ve formátu PNG, GIF nebo BMP
a prostém přepsání názvu přípony na ICO.
Proč je to špatně: Na první pohled tento způsob vypadá
funkčně. Funguje bezvadně ve Firefoxu, Opeře a Chrome. Ve verzi s PNG je
plně využito kvalit tohoto formátu, zejména průhlednost přes alfa kanál,
takže okraje kruhu jsou bez nepřesností. Kamenem úrazu této metody je
nefunkčnost ve všech verzích Internet Exploreru (včetně nejnovější verze
8). Skutečný formát ICO nabízí stejně možností jako PNG, takže není
nutné používat tyto přepisovací náhražky, které navíc nefunguji
v IE.

V Opeře v pořádku, v IE8 nikoliv
PNG, GIF, BMP + uvedení odkazu a typu v hlavičce
Při tomto způsobu použijeme originální soubory BMP, GIF nebo PNG a
v hlavičce HTML stránky přidáme odkaz na tuto ikonu jedním
z následujících kódů:
<link rel="icon" href="/favicon.bmp" type="image/bmp" />
<link rel="icon" href="/favicon.gif" type="image/gif" />
<link rel="icon" href="/favicon.png" type="image/png" />
Proč je to špatně: Stejně jako v předchozím
případě je tato metoda funkční ve Firefoxu, Opeře i Chrome, ale nefunguje
v žádném Internet Exploreru.
Jaký je tedy správný způsob?
Průhledná vs. neprůhledná
Při vytváření ikonky ve skutečném ICO formátu uvedu 2 možnosti.
Jedna se dá použít pouze pro ikonky bez průhlednosti a druhá se dá
použít pro verzi bez i s průhledností.

Průhledná vs. neprůhledná v různých prohlížečích
Png2ico converter
Pomocí tohoto konvertoru můžete jednoduše zkonvertovat PNG soubor
s vaší ikonkou do formátu ICO. Program sice nepodporuje průhlednost, ale
zase umí v případě potřeby do jednoho souboru uložit i ikonku ve
velikosti 32×32px. Program je ke stažení zdarma na těchto stránkách.
Použití programu je velmi jednoduché. V libovolném grafickém editoru si
připravíte svou ikonku ve velikosti 16×16px (případně i 32×32px) a
jedním z následujících příkazů v příkazové řádce provedete
konverzi:
png2ico.exe favicon.ico ico16x16.png ico32x32.png
png2ico.exe favicon.ico ico16x16.png
IcoFX editor
Druhou možností je využít freeware editor IcoFX. Jedná se o vynikající program, který
podporuje tvorbu ikon v 32 bitové barevné hloubce s podporou průhledností
přes alfa kanál (takže vaše průhledné ikonky nebudou mít nevzhledně zvýrazněné zakulacené
hrany). Nechybí možnost do jednoho souboru vložit více variant ikon. Ikony
můžete nakreslit buď přímo v editoru, nebo v libovolném jiném programu
a do IcoFX naimportovat například PNG.
16px vs. 32px
Klasická favicona má mít rozměr 16×16px. Nicméně do jednoho souboru se
dá uložit i více ikon, což podporují oba výše uvedené programy.
A k čemu že to je dobré? Často se mimo klasický rozměr přidává
ještě velikost 32×32px, který je využit, když například v Internet
Exploreru uložíme odkaz na stránku na plochu. Toto použití je celkem
diskutabilní, nemám informace o tom, jak moc se to využívá, takže
přidání tohoto rozměru je čistě na vás.

Odkaz na web na ploše
Závěr
Snad vám tento článek něco dal. Samozřejmě existuje spousta dalších
způsobů. Například různé online generátory, u kterých mám ale špatné
zkušenosti právě s průhledností. Mnou používané metody mám
vyzkoušené a zatím jsem nenarazil na žádný problém.
1. 3. 2009 v 16.38
Webdesign
5 komentářů