Minulý týden jsem si vyzkoušel tandemový seskok z letadla. Možná bych měl psát, že jsem si konečně vyzkoušel tandemový seskok, protože jsme o tom s kámošem uvažovali už delší dobu. Z toho mluvení o seskoku už se pomalu stával takový náš folklór, ale nyní jsme přešli od mluvení k činům a seskok konečně zrealizovali. Zde sepíšu takový menší report s dojmy z prvního seskoku.
Seskok jsme měli objednaný u firmy Air Hit Morava Vlastimila Bláhy na sobotu 9.5. v 9:30 dopoledne na letišti v Kunovicích. V 6:00 ráno nastalo menší zklamání, protože jsem se vzbudil a venku bylo zataženo a k tomu navíc pršelo. Vlastimil nás ale ujistil, že v Kunovicích (100km od nás) je krásná modrá obloha a tak jsme mohli vyrazit.
Na řadu jsme přišli kolem 11 hodiny a hned na začátku jsme absolvovali krátkou 15 minutovou přípravu a podepsali potřebné dokumenty. Příprava je jednoduchá, v podstatě nás seznámili s průběhem seskoku, co máme dělat při výskoku, při otevírání padáku nebo při přistávání. V tomto momentě se také objevily první náznaky černého humoru, takže jsme se dozvěděli, že se nám možná otevře padák, možná přistaneme atd. :D
Hned poté jsme nafasovali kombinézy a přidělili nám konkrétního tandempilota a kameramana. Já jsem skákal s Marcelem a kameramana/fotografa mi dělal Petr. Marcel mi pomohl do postroje a prakticky jsem si vyzkoušel polohu „zavěsit“, ve které musím být při výskoku. To znamená tělo prohnout do U, ruce na prsa, hlavu dozadu, nohy dozadu a „kopnout“ tandempilota do zadku (za ty prachy si to prý zaslouží). Pak už jsme jen počkali, až se připraví letadlo, naposledy se na zemi zaksichtili do kamery a mohlo se nastupovat.
Letěli jsme malým L-410 Turbolet pro 17 osob, při vzlétání se letadlo houpalo na všechny strany a moc se mi to nepozdávalo. Později to už ale bylo v pohodě. Následoval 20 minutový vyhlídkový let, během kterého letadlo vystoupalo do výšky 4 km. V letadle bylo několik tandemistů (včetně jediné ženy tandempilotky v ČR) ale i samostatní skydiveři. Opět nechyběla další dávka humoru. Při prolétávání mraků během volného pádu je například nutné zatnout břicho, abychom se o ty mraky neporanili :D
Asi ve 3/4 letu si mě k sobě Marcel připoutal, nachystal jsem si brýle a už se jen čekalo, až budeme nad letištěm. Napětí a očekávání stoupalo, pomalu jsme se přesouvali ke dveřím, kde jsem dostal povel ZA-VĚ-SIT. Venku už „visel“ Petr, což vypadalo celkem komicky. Napětí by se v tomto okamžiku dalo krájet. Ve dveřích jsme byli tak 4 sekundy a pak jsme vyskočili. Volný pád je něco neuvěřitelného a stěží popsatelného. Je to jako být v nějaké úplně jiné dimenzi. Země vůbec nevypadá, že by se přibližovala, letadlo se však hodně rychle vzdaluje. Po chvilce přiletí Petr, ukazuje palce nahoru a ksichtí se na mě. Podá nám ruku, z ničeho nic udělá kotrmelec a je hned pod námi, na chvíli se ztratí a pak zase přiletí před nás, tentokrát hlavou dolů. Po 55 sekundách Marcel otevírá padák a oproti volnému pádu je hned absolutní ticho. Vedle někdo ještě padal volným pádem a při tom byla krásně vidět ta ohromná rychlost, kterou se padá (přes 200km/h).
Po chvíli mi Marcel předal řízení padáku, protože si potřeboval něco udělat. V jeden moment jsem se z ničeho nic trochu posunul v postroji, což jsem nečekal a trochu mě to vyděsilo. Byla to asi nějaká změna postroje nutná pro let na padáku, protože stejná věc se stala i ostatním. Pak jsem si ještě i já upravil svůj postroj, abych se dostal do sedavé polohy. Na padáku jsme letěli tak 7 minut, kdy jsem ho po většinu času mohl ovládat, vyzkoušet si zatáčení a podobně. Marcel udělal i jednu trochu větší výkrutu, což bylo celkem šupa. Později si řízení převzal sám a šli jsme na přistání. Nohy už jsem měl zvednuté do přistávací polohy, ale Marcel mi řekl, že nebudeme dosedat na zadek, ale že dopadneme na nohy. Což se taky stalo a skok byl u konce.
Vedle ležel nějaký parašutista, kterému se nepovedlo přistání, a narazil do tyčky. V zápětí ho odvezla sanitka. Prý se to sem tam stává, ale za chvíli je určitě zpět a bude skákat znova. Další dodal, že už viděl horší úraz a hned potom s klidnou tváří odešel s padákem na zádech do letadla :D
Co říct závěrem. Vyzkoušet se má všechno a každému to doporučuju. Před seskokem jsem uvažoval, zda se vyplatí 5200 Kč investovat do nějakého seskoku, ale nyní můžu říct, že se to sakra vyplatí a vůbec toho nelituju. Pohodová atmosféra, 20 minutový vyhlídkový let, 55 sekund volného pádu, 7 minut na padáku, to je zážitek na celý život. Příští rok jdu do tandemového seskoku rozhodně znova a možná bych vyzkoušel i IAFF seskok (samostatný seskok se 2 instruktorama, kteří na vás ve vzduchu dohlížejí a pak samostatné přistání na padáku).
A proč že ti ptáci zpívají? Jedná se o slogan, který měl Vlastimil Bláha na vizitce. Odpovědět ale nemůžu, protože to nejde. Musíte si to vyzkoušet na vlastní kůži a pak pochopíte…
Zde si můžete prohlédnout videozáznam s pozemní přípravou, vyhlídkovým letem letadlem a samozřejmě také celým průběhem tandemového seskoku:
Jelikož se zajímám o IT a techniku všeobecně, tak mám na závěr ještě malou poznámku ohledně fotoaparátu a kamery, kterou používal Petr. Původně jsem si myslel, že se používají nějaké nejmenší a nejlehčí kompakty s pofiderní kvalitou obrazu. Opak je však pravdou. Petr měl na přilbě připevněnou velkou digitální zrcadlovku (konkrétně Canon EOS 400D, ke které se dá připojit kabelová spoušť) a také kameru (vypadalo to na nějaký Handycam od Sony). Celkově mohla podle mého odhadu celá přilba vážit klidně kolem 3 kg. Taková zátěž na hlavě už asi vyžaduje dost zkušeností jak při volném pádu, tak třeba při otevírání padáku.
16. 5. 2009 000 15.02 
Akce, Osobní 
3 komentářů
Koncem listopadu (27.10.2008) jsem se zúčastnil se svou bakalářskou prací finále soutěže ACM Student Research Competition 2008 (SRC) v Praze. Jedná se o soutěž IT projektů studentů, jednotlivců i týmů, bakalářského nebo inženýrského studia českých a slovenských univerzit. Soutěž již 6. rokem organizuje Czech ACM Chapter po vzoru obdobné soutěže pořádané organizací ACM v USA. Cílem je podpořit výzkum studentů a umožnit jim konfrontovat své výsledky s výsledky studentů jiných univerzit.
Finále se konalo v zasedací místnosti FEL ČVUT a dostalo se na něj celkem 9 prací, 5 z českých a 4 ze slovenských univerzit. Pokud jsem správně počítal, tak 3 práce byly bakalářské, zbytek inženýrské, 2 týmové a zbytek práce jednotlivců. Každý student nebo tým měl 20 minut na prezentaci své práce ostatním a zodpovězení případných dotazů. Prezentace probíhaly ve dvou blocích, dopoledním a odpoledním a porota na konci rozhodla o výsledném pořadí.
Já při prezentaci. Porota a finalisté. (Foto Mária Bieliková)
Očíslované byly jen první 4 místa, mezi které jsem se nedostal. Všechny ostatní práce (včetně mé) skončily na 5. místě. To, že jsem nevyhrál, mi vůbec nevadí. Beru za velký úspěch už to, že jsem se dostal mezi 9 nejlepších prací z českých a slovenských univerzit.
Ceny od Microsoftu. Závěrečné hromadné foto. (Foto Mária Bieliková)
Vítězné práce byly hodně povedené, pro první 2 („Intelligent Household: Energy Consumption Manager“ a „Fast Packet Classification Using Perfect Hash Functions“) jsem hlasoval v hlasování publika a shodl jsem se tak s odbornou porotou. Všechny prezentace si můžete prohlédnout na domovské stránce soutěže.
Na závěr ještě trochu humoru. Když už jsem byl v Praze, tak jsem obešel několik zajímavých míst, mezi kterými nechybělo nákupní centrum Palladium. Jedná se o největší (prý) nákupní středisko v České republice a také patří mezi jedno z největších v Evropě. Nejvíce mě zde pobavily originální toalety s názvem The Toilet Play, které vidíte na fotce vpravo (foto E®ik). Jedná se o sérii fotografií žen v životní velikosti od mladé české fotografky Zuzany Panské, které svým námětem působí ve spojení s toaletami velmi komicky.
7. 12. 2008 000 18.40 Osobní, Škola Žádný komentář
Po 4 letech už mi pomalu přestával stačit výkon mého PC. Některé HD filmy nešly plynule přehrát, výkon v nových hrách děs a hrůza a to nemluvím o několikahodinových časech, které byly potřeba pro otestování některých metod v mé bakalářské práci.
Proto jsem se rozhodl pořídit novou sestavu. Díky velmi výhodnému kurzu dolaru jsou ceny hardwaru neskutečně příznivé, a proto nebylo co řešit. Do sestavy jsem vybral následující komponenty:
- Procesor Intel Core 2 Duo E8500, 3.16GHz, 6MB cache
- Operační paměť A-Data Vitesta EE 800+, 8GB
- Grafická karta Nvidia GTX260, 896MB, frekvence 576/1998 MHz
- Disk Samsung SpinPoint F1 3.5″ 640GB
- Základní deska ASUS P5Q-E
- Zdroj Corsair Power Supply HX520 520W
- Mechanika Asus DRW-2014L1T
- Case Cooler Master Elite 334
- Chladič CPU ThermalRight SI-128 SE
- Monitor Samsung 22″ T220 černo-rubínový
Operační systém jsem zvolil Windows Vista Business 64bit samozřejmě s SP1. Počítač je navržen hlavně na práci, hry a filmy. Vydržet by měl opět nějaké ty 4 roky.
LCD Samsung T220
Zatím jsem neměl možnost PC důkladně otestovat, ale prvotní dojem je více než kladný. Vše je rychlé, hry běží plynule i při nastavení nejlepší kvality zobrazení. Také přechod ze 17“ LCD s rozlišením 1280×1024 na 22“ s rozlišením 1680×1050 je příjemná změna. I kvalita obrazu je několikanásobně lepší než u starého LCD, byť se stále jedná o TN panel.
Moje pracovní plocha
Nyní už mi zbývá jen doinstalovat několik pracovních aplikací (Eclipse, NetBeans, Visual Studio, PHP) a také trochu doladit Visty. Zdá se mi, že se občas chovají poněkud nestandardně, což ale možná už opravil SP1.
1. 8. 2008 000 12.33 Osobní, PC 4 komentářů
Včera jsem úspěšně završil bakalářský studijní program na FEI VŠB-TU Ostrava obhajobou své bakalářské práce a složením státní závěrečné zkoušky. Před jménem tedy mohu používat titul Bc. (po promocích).
Moje bakalářská práce měla název Internetový katalog pro rozpoznávání oběžných a pamětních mincí a medailí a v této práci budu na stejné škole pokračovat i v navazujícím magisterském studiu.
10. 6. 2008 000 12.55 Osobní, Škola 4 komentářů
