Už vím, proč ptáci zpívají
Minulý týden jsem si vyzkoušel tandemový seskok z letadla. Možná bych měl psát, že jsem si konečně vyzkoušel tandemový seskok, protože jsme o tom s kámošem uvažovali už delší dobu. Z toho mluvení o seskoku už se pomalu stával takový náš folklór, ale nyní jsme přešli od mluvení k činům a seskok konečně zrealizovali. Zde sepíšu takový menší report s dojmy z prvního seskoku.
Seskok jsme měli objednaný u firmy Air Hit Morava Vlastimila Bláhy na sobotu 9.5. v 9:30 dopoledne na letišti v Kunovicích. V 6:00 ráno nastalo menší zklamání, protože jsem se vzbudil a venku bylo zataženo a k tomu navíc pršelo. Vlastimil nás ale ujistil, že v Kunovicích (100km od nás) je krásná modrá obloha a tak jsme mohli vyrazit.
Na řadu jsme přišli kolem 11 hodiny a hned na začátku jsme absolvovali krátkou 15 minutovou přípravu a podepsali potřebné dokumenty. Příprava je jednoduchá, v podstatě nás seznámili s průběhem seskoku, co máme dělat při výskoku, při otevírání padáku nebo při přistávání. V tomto momentě se také objevily první náznaky černého humoru, takže jsme se dozvěděli, že se nám možná otevře padák, možná přistaneme atd. :D
Hned poté jsme nafasovali kombinézy a přidělili nám konkrétního tandempilota a kameramana. Já jsem skákal s Marcelem a kameramana/fotografa mi dělal Petr. Marcel mi pomohl do postroje a prakticky jsem si vyzkoušel polohu „zavěsit“, ve které musím být při výskoku. To znamená tělo prohnout do U, ruce na prsa, hlavu dozadu, nohy dozadu a „kopnout“ tandempilota do zadku (za ty prachy si to prý zaslouží). Pak už jsme jen počkali, až se připraví letadlo, naposledy se na zemi zaksichtili do kamery a mohlo se nastupovat.
Letěli jsme malým L-410 Turbolet pro 17 osob, při vzlétání se letadlo houpalo na všechny strany a moc se mi to nepozdávalo. Později to už ale bylo v pohodě. Následoval 20 minutový vyhlídkový let, během kterého letadlo vystoupalo do výšky 4 km. V letadle bylo několik tandemistů (včetně jediné ženy tandempilotky v ČR) ale i samostatní skydiveři. Opět nechyběla další dávka humoru. Při prolétávání mraků během volného pádu je například nutné zatnout břicho, abychom se o ty mraky neporanili :D
Asi ve 3/4 letu si mě k sobě Marcel připoutal, nachystal jsem si brýle a už se jen čekalo, až budeme nad letištěm. Napětí a očekávání stoupalo, pomalu jsme se přesouvali ke dveřím, kde jsem dostal povel ZA-VĚ-SIT. Venku už „visel“ Petr, což vypadalo celkem komicky. Napětí by se v tomto okamžiku dalo krájet. Ve dveřích jsme byli tak 4 sekundy a pak jsme vyskočili. Volný pád je něco neuvěřitelného a stěží popsatelného. Je to jako být v nějaké úplně jiné dimenzi. Země vůbec nevypadá, že by se přibližovala, letadlo se však hodně rychle vzdaluje. Po chvilce přiletí Petr, ukazuje palce nahoru a ksichtí se na mě. Podá nám ruku, z ničeho nic udělá kotrmelec a je hned pod námi, na chvíli se ztratí a pak zase přiletí před nás, tentokrát hlavou dolů. Po 55 sekundách Marcel otevírá padák a oproti volnému pádu je hned absolutní ticho. Vedle někdo ještě padal volným pádem a při tom byla krásně vidět ta ohromná rychlost, kterou se padá (přes 200km/h).
Po chvíli mi Marcel předal řízení padáku, protože si potřeboval něco udělat. V jeden moment jsem se z ničeho nic trochu posunul v postroji, což jsem nečekal a trochu mě to vyděsilo. Byla to asi nějaká změna postroje nutná pro let na padáku, protože stejná věc se stala i ostatním. Pak jsem si ještě i já upravil svůj postroj, abych se dostal do sedavé polohy. Na padáku jsme letěli tak 7 minut, kdy jsem ho po většinu času mohl ovládat, vyzkoušet si zatáčení a podobně. Marcel udělal i jednu trochu větší výkrutu, což bylo celkem šupa. Později si řízení převzal sám a šli jsme na přistání. Nohy už jsem měl zvednuté do přistávací polohy, ale Marcel mi řekl, že nebudeme dosedat na zadek, ale že dopadneme na nohy. Což se taky stalo a skok byl u konce.
Vedle ležel nějaký parašutista, kterému se nepovedlo přistání, a narazil do tyčky. V zápětí ho odvezla sanitka. Prý se to sem tam stává, ale za chvíli je určitě zpět a bude skákat znova. Další dodal, že už viděl horší úraz a hned potom s klidnou tváří odešel s padákem na zádech do letadla :D
Co říct závěrem. Vyzkoušet se má všechno a každému to doporučuju. Před seskokem jsem uvažoval, zda se vyplatí 5200 Kč investovat do nějakého seskoku, ale nyní můžu říct, že se to sakra vyplatí a vůbec toho nelituju. Pohodová atmosféra, 20 minutový vyhlídkový let, 55 sekund volného pádu, 7 minut na padáku, to je zážitek na celý život. Příští rok jdu do tandemového seskoku rozhodně znova a možná bych vyzkoušel i IAFF seskok (samostatný seskok se 2 instruktorama, kteří na vás ve vzduchu dohlížejí a pak samostatné přistání na padáku).
A proč že ti ptáci zpívají? Jedná se o slogan, který měl Vlastimil Bláha na vizitce. Odpovědět ale nemůžu, protože to nejde. Musíte si to vyzkoušet na vlastní kůži a pak pochopíte…
Zde si můžete prohlédnout videozáznam s pozemní přípravou, vyhlídkovým letem letadlem a samozřejmě také celým průběhem tandemového seskoku:
Jelikož se zajímám o IT a techniku všeobecně, tak mám na závěr ještě malou poznámku ohledně fotoaparátu a kamery, kterou používal Petr. Původně jsem si myslel, že se používají nějaké nejmenší a nejlehčí kompakty s pofiderní kvalitou obrazu. Opak je však pravdou. Petr měl na přilbě připevněnou velkou digitální zrcadlovku (konkrétně Canon EOS 400D, ke které se dá připojit kabelová spoušť) a také kameru (vypadalo to na nějaký Handycam od Sony). Celkově mohla podle mého odhadu celá přilba vážit klidně kolem 3 kg. Taková zátěž na hlavě už asi vyžaduje dost zkušeností jak při volném pádu, tak třeba při otevírání padáku.
16. 5. 2009 000 15.02 
Akce, Osobní 
3 komentářů
